Kdo si neudělá čas pro sebe, musí si udělat čas na nemoc

Zdraví není samozřejmost, obzvláště v dnešním civilizovaném světě, v uspěchané době s vysokými požadavky na člověka a v poničeném životním prostředí. Zvyšují se nároky na člověka a on se dostává do stresu. V době stresu tělo funguje jinak než v klidu a uvolnění. Organismus pracuje jen na přežití, není čas na regeneraci ani očistu, snižuje se imunita a tím klesá odolnost vůči nemocem a degeneraci.

Stále spěcháme, jsme pracovně vytíženi, máme přesycené smysly, prožíváme nadbytek emocí, konzumujeme přemíru jídla a pití, nemáme čas na sebe, na odpočinek, na rodinu i přátele. Dokonce i odpočinek a nicnedělání bereme jako "ztrátu času". Opravdu musíme takto žít?